Vzestup a pád komoditných frontier markets
originál byl publikován v časopisu Fond Shop 7/2014
Froniter markets (hraniční trhy) zažily v posledních cca 10 letech nebývalý růst a mnohdy i stejně strmý pád. Za vším přitom stály komodity a prudký rozvoj těžby.
Je poměrně známé, že ceny těžkých komodit patří na trhu k těm volatilnějším. V konjunktuře prudce rostou, v recesi prudce padají. Za posledních 10 tak let předvedly velmi zajímavé růsty i pády. Co když jsou ale na cenách těchto komodit přímo závislé i celé státy a jejich ekonomiky? Co se děje uvnitř takových států?
VÝVOJ NA TRHU KOMODIT
Pojďme se nejprve podívat, co za posledních 10 let předcházelo vývoji cen těchto komodit. Uplynulou dekádu můžeme označit jako období růstu cen průmyslových a energetických komodit a drahých kovů. Ceny komodit jako měď, hliník, železná ruda, nikl či uhlí se pohybují zhruba na dvojnásobku oproti období před deseti lety. Zlato a stříbro dokonce na trojnásobku. Tyto komodity rostly, pouze s mírnou korekcí během krize, takřka nepřerušeně až k vrcholu v roce 2011.
Za tímto růstem stál silný průmyslový rozvoj rozvíjejících se států jako Čína nebo Indie, které jsou dnes „výrobnou“ téměř pro celý svět. Rostoucí poptávka po komoditách zvyšovala jejich cenu a vyšší cena motivovala k vyhledávání nových ložisek a otevírání nových a nových dolů. V rámci globalizace se ale už nehledalo pouze ve vyhlášených těžařských destinacích jako Austrálie nebo Kanada, ale geologové se rozběhli po celém světě. Začala se tak objevovat nová „megaložiska“ ve všech různých koutech světa, a to i v zemích, kde doposud vládla bída, chudoba a ekonomický i politický chaos. Bavíme se o státech v Africe, střední a jižní Americe, střední Asii a podobně.
VŠECHNO ŠLO DOBŘE
Zprávy o nových nalezištích v zemi vyvolávaly u místního obyvatelstva přímo nadšení. Informace o tom, že zrovna pod jejích územím se nacházejí obrovské zásoby zlata, mědi, uhlí, nebo uranu, vlilo do jejich představ nerealistická očekávání:
„Konečně jsme všichni bohatí, konečně jsme se dočkali, konečně skončíme s chudobou...“. Někteří se už viděli druhým Dubajem. Politické špičky své obyvatelé v tomto samozřejmě ubezpečovaly a v předvolebních kláních je přesvědčovaly, že právě oni jsou ti správní, jež bohatství správně přerozdělí. Jenomže nerostné bohatství leželo hluboko pod zemí a místní neměli prostředky ani know-how na to, aby mohli bohatství vytěžit a zpeněžit. V tomto momentě už začali přicházet nadnárodní těžařské společnosti, venture kapitalisti ze západu a čínské státní a polostátní firmy z východu. Začali se domlouvat s místními vládami způsobem „Vy máte nerosty, my je umíme vytěžit a zpeněžit, pojďme se do toho společně pustit a rozdělíme se o výnosy.“ Zahraniční investoři tudíž museli donést kapitál, provést explorační práce, postavit důl a začít těžit. Stát jim umožnil těžit na svém území a inkasoval poplatky za vystavení licencí a podobně. Stát měl z postaveného dolu inkasovat jak korporátní daň, tak tzv. royalties, tedy přímo podíly z vytěžené komodity. Standardem jsou ale i různé poplatky za užívání země, DPH, exportní daň, daň z dividend, nebo i podíl na společné firmě, kde stát ovšem kapitálově neinvestuje, pouze pobírá zisky. Jak ceny komodit rostly, přilétalo do země stále více a více prospektorů a investorů. Místní bohatli, stoupalo jim sebevědomí a pocit důležitosti s tím, jak se zvyšovala konkurence na straně zahraničních investorů. Raketový růst příjmů státního rozpočtu z komodit způsobil odhodlání veřejného i soukromého sektoru pouštět se do odvážných investičních projektů, jako kdyby během nejbližších 10 let chtěli dohonit náskok západního světa, který je vepředu o několik generací. Začala se stavět infrastruktura, bydlení, továrny atd. Mnoho domácích výrobních kapacit se rozšiřovalo a měnily se zastaralé technologie za
nové. Na tyto projekty bylo ale potřeba si půjčit. Tady přichází na scénu finanční kapitál z vyspělých západních zemí a společností jako např. Goldman Sachs a podobně, které půjčku buď sami poskytnou, nebo zainvestují, anebo zprostředkují úpis na mezinárodních kapitálových trzích. Nebo všechno najednou. Proč by nepůjčili? Když mají země před sebou takovou budoucnost... Když ceny komodit stále rostou...
POHÁDKA POKARČUJE
Když už jsou investiční pozice v těchto zemích pevně rukách zahraničního kapitálu, vytváří se pro ně společný marketingový název tzv. frontier markets, víceméně jen proto, aby se tyto země lépe „prodávaly“ na finančních trzích. V těžařských zemích zatím vládne eufórie, neskutečně bohatne podnikatelská třída (partneři zahraničních investorů), politická třída (korupce) a v poslední řadě i mladá střední třída (zaměstnanci zahraničních investorů). Ceny pozemků rapidně rostou, spouští se stavební boom. Příliv kapitálu způsobuje zhodnocení domácí měny. Podnikatelské projekty mají vysokou návratnost, banky rády půjčují. Vysokou návratnost požadují i zahraniční investoři jako „prémii za riziko“ spojené s investováním v těchto zemích. To ovšem vytváří tlak na kapitál. Z tohoto důvodu je zde pak najednou kapitál drahý a je ho nedostatek. Jednak kvůli požadovaným výnosnostem a taky protože je po něm obrovská poptávka. Mnoho místních i zahraničních podnikatelů totiž přichází s novými a novými podnikatelskými záměry. Místní banky mají vysoké úrokové míry a dokonce i na americké dolary poskytují vysoké úrokové sazby na depozita, aby pak měly z čeho půjčovat. Ve světě, kde drží Fed klíčovou sazbu na nule, se v těchto zemích na roční terminovaný vklad v USD platí 6 % a půjčky se poskytují za 15 % p.a. Domácí měny jsou čím dál více nestabilnější a sazby jsou tak mnohem vyšší. V západním světě vznikají webové stránky, které informují a také zprostředkují možnost, jak si na „frontier markets“ nadproporciálně zúročit peníze. Mnoho domácích si půjčuje v USD, protože se jim jeví úroková sazba nižší než v domácí měně. Kromě stavebního boomu se spouští i akciový boom. Frontier markets vykazovaly v letech 2010 a 2011 neuvěřitelné návratnosti (viz tabulka 1). Noví a noví investoři přijíždějí do těchto zemí. Už ne pouze těžaři, ale všichni, kteří chtějí profitovat i na druhotném boomu, tj. sílící střední třídě a na investičních projektech vlád. Developeři, nadnárodní korporace typu Kraft Foods, luxusní značky, průmyslové koncerny, všichni otevírají pobočky nebo dceřiné společnosti v těchto zemích. Další příliv kapitálu, další tvorba pracovaných míst, další vlna optimismu.
VŠE SE POKAZILO
Jenomže přichází přelom roku 2011 a 2012 a ceny klíčových komodit přestávají růst, naopak začínají stagnovat. Zatímco ve frontier market trzích roste s jídlem chuť, vládne euforie, a roste „nerostný nacionalismus“, zahraniční finanční kapitál začíná pomalu odplouvat. To oslabuje domácí lokální měny a to zase prodražuje splácení půjček v USD. Příjmy státního rozpočtu jsou kvůli nižším cenám komodit menší, než se čekalo. V mnoha zemích se dostává do problémů bankovní sektor, který v době euforie rozdal příliš mnoho rizikových půjček, jež se nesplácejí. V roce 2013 už přichází recese, kdy nižší ceny komodit zastavují i příliv přímého zahraničního kapitálu těžařů. Za poslední rok tak oslabila domácí měna oproti dolaru v Argentině o 60 %, v Ghaně o 26 %, v Indonésii o 25 %, v Brazílii o 24 %, v Mongolsku o 23 %,v Namibii o 25 % a v JAR o 25 %.
Širší socioekonomické důsledky v jednotlivých zemích a přístup zahraničních investorů k nim si vysvětlíme v příštím článku zaměřeném na fenomén boomu komoditních frontier trhů: nerostný nacionalismus.