Bude 21. století stoletím Indie?

originál byl publikován v časopisu FOND SHOP 12/2014

Indické akcie zaznamenaly v posledních měsících v souvislosti s volbami a vítězstvím protržně orientované strany slušný růst. Je tedy Indie vhodným regionem pro investici?

Uběhlo už 5 pokrizových let. Během předkrizového boomu byly symbolem prosperity emerging markets a ty největší z nich byly společně označovány jako BRIC – tedy Brazílie, Rusko, Indie a Čína. Svých vrcholů dosáhly v letech 2007 a 2008 a nejeden analytik jim věštil nekonečnou slávu. V pokrizových letech se ale začalo kouzlo těchto emerging markets poněkud vytrácet. Dnes je pouze jeden index z této slavné čtyřky na svých maximech. Indický CNX Nifty.

Z HISTORIE

Novodobou historii Indie můžeme datovat od získání nezávislosti na Britském impériu v roce 1947. Pro tak velikou a etnicky i nábožensky různorodou zemi nebylo jednoduché nastavit jasný hospodářský řád. A to v době, kdy světovou válku začala nahrazovat válka studená, aneb válka dvou ekonomických způsobů myšlení. Bylo lepší tržní nebo státem řízené hospodářství? Nová vláda s premiérem Jawaharlalem Nehru vyzkoušela pozitivní prvky britského řízení z dob kolonialismu, kombinované s nehrovými vlastními socialistickými představami. Bohužel pro Indii, stát si vytyčil v ekonomice nejdůležitější roli. Zavedl protekcionismus, dovozní restrikce, posílení veřejného sektoru, industrializaci, státní intervence a komplikování podmínek soukromého podnikání. Indie se rozhodla, že nejlepší cestou pro nastartování mladé ekonomiky bude se zaměřit na vlastní vnitřní trh. Fixní kurz, měnové regulace a vysoká dovozní cla dostatečně odstrašily zahraniční investory a importéry. Vláda zároveň znárodnila strategické sektory jako telekomunikace, energetiku a vodohospodářství. Ekonomika se za chvíli stala centrálně řízenou, označovanou pod zkratkou: „License Raj“. Vláda chtěla mít kontrolu nad cenami, produkty, investicemi, zdroji i alokaci kapitálu. Podnikatel na všechno potřeboval licenci od státu. Stejně jako v jiných podobně řízených ekonomikách to vedlo k byrokracii, korupci a monopolizaci odvětví, poklesu služeb a kvality produktů a rozkladu zásobování. Byrokracii a korupci si podobně jako naše ekonomika přenáší indická společnost prakticky až do dnešních dnů.

Tato politika přivedla Indii do ekonomické stagnace a následně v 70. a 80. letech do tvrdé finanční krize. V roce 1991 už zasahuje věřitel poslední instance MMF, který výměnou za pomoc nastoluje tvrdé ekonomické změny. Indická rupie musela devalvovat ze 17 INR za USD na 45 INR za USD, dále se trh musel otevřít zahraničním investicím, zrušit „License Raj“, spustit deregulaci podnikání a finančních trhů, začít privatizaci a zrušit monopoly. Liberalizace přinesla své plody rychle. Zahraniční investice vzrostly ze 132 mil. USD v roce 1992 na 5,3 miliard USD v roce 1996. Z těchto základů následně indická ekonomika vyústila v boom, který se naplno projevil v prvních letech nového milénia. V roce 2007 Indie rostla tempem 9 % HDP, což byl druhý největší růst z předních světových ekonomik. Hned za Čínou. Akciový index CNX Nifty vystoupal z úrovně okolo 1200 bodů v roce 2000 na 6000 bodů na přelomu  let 2007 a 2008. Jednou ze zajímavých konkurenčních výhod Indie z uvedené čtyřky BRIC bylo to, že angličtina je jedním z indických oficiálních jazyků a velká část populace ji plynule mluví. Když k tomu připočteme velkou a levnou pracovní sílu a rozvoj informačních technologií, pak není divu, že zahraniční investoři do Indie rádi zamířili. Angličtina je totiž hlavním neformálním světovým jazykem v byznysu. Zatímco Čína se stala výrobnou pro celý svět, Rusko komoditním dodavatelem pro celý svět, Indie se stala outsourcingem pro administrativní byznys aktivity pro celý západní svět.

INDIE DNES

Indii dnes v žádném případě nelze podceňovat. Podle struktury příspěvku HDP je dnes Indie moderní ekonomikou. Sektor služeb se na HDP podílí více než 55 % (podle některých statistik až 65 %), ale zaměstnává pouze 23 % pracovní síly. Průmysl tvoří 27 % (jiné zdroje klesají k 17 % – zde je rozdíl co se definuje jako služba a co jako průmysl) a zemědělství tvoří pouze 17 %, ale zaměstnává až 60 % pracující populace. Indie je zároveň třětí největší ekonomikou světa měřeno dle HDP v paritě kupní síly. Podle aktuální zprávy Světové banky odsunula Indie v roce 2011 Japonsko na čtvrté místo. Ještě v roce 2000 byla Indie na pátém místě a její ekonomika byla 6 a půl krát menší než USA. Dnes to není ani 3 krát méně. Na druhou stranu, Indie skýtá některé ekonomické neduhy. Z dob minulých si s sebou nese už zmíněnou velkou míru korupce a byrokracie. Indie více dováží než vyváží, státní rozpočet hospodaří se schodkem okolo 5 % HDP. Deficit běžného účtu platební bilance se projevil na oslabování rupie a k tomu se přidal celkový odliv kapitálu ze zemí emerging markets v roce 2013. Centrální banka tak přistoupila ke kapitálovým kontrolám jak pro fyzické, tak i právnické osoby, což není nejšťastnější signál pro zahraniční investory. Na druhou stranu se podařil propad rupie krátkodobě zastavit. Nepředvídanost konání vlády a hrozba návratu k socialismu po vzoru jihoamerických zemí ovšem vede zahraniční investory k ostražitosti. Až 42 % veškerých přímých zahraničních investic v letech 2000 až 2010 do Indie pocházelo z Mauriciu. Za ním následuje Singapur s 9 % a následně pak USA se 7 %. Mauricius není žádná ekonomická velmoc, ale daňový ráj. Zahraniční investoři zřejmě raději volí pro své investice do země SPV se sídlem na Mauriciu, než aby tam šli přímo. Otázkou je, kolik domorodých Indů využívá Mauritius na ochránění vlastního
majetku před úředníky. Podobná situace je v postkomunistických poprivatizačních zemích střední a východní Evropy, které vyvádí peníze na Kypr, aby se pak domů vrátili jako zahraniční kyperská společnost. Otázkou tedy je, kolik procent zahraničních investic je skutečně zahraničních.

BUDOUCNOST

Za poslední 3 měsíce vzrostl indický akciový index o téměř 20 %. Investoři tak ukazují nadšení z výsledků parlamentních voleb, kde získala absolutní
většinu strana tržně orientovaného Narendra Modiho. Ten lidu slíbil udělat 21. století stoletím Indie. Za Modim stojí výsledky. Za 12 let své vlády v jednom
ze států Indie – Gujaratu – dokázal přinést prosperitu, vystavět infrastrukturu, elektrifikovat vesnice a přilákat zahraniční investory. Očekává se, že stejnou strategii aplikuje na celou Indii. Tento úkol ovšem nebude lehký, vzhledem k tomu, jak je Indie různorodá. Nicméně investoři už dali první signál k tomu, že tomuto člověku věří.

BURZA

Hlavní indická burza se jmenuje National Stock Exchange of India (NSE) a sídlí v indickém „hlavním městě kapitálu“, v Bombaji. Byla založena v roce 1993 jako moderní a plně automatizovaná burza tak, aby na ni měli investoři přístup z každého koutu Indie. Akciový segment burzy má tržní kapitalizaci 1,5 bilionu amerických dolarů a obchoduje se až s 3091 tituly. Kromě NSE ale v Indii existuje velké množství menších lokálních burz. Už zmíněným hlavním indexem je CNX Nifty zahrnující 50 nejvýznamnějších společnosti Indie. Index se aktuálně pohybuje na nových historických maximech. Mezi další známe indexy, které
mají něco společného s Indií patří např. S&P CNX 500 či S&P BSE 100 (200,500) Index. Pro retailové české investory bude přístup na indický trh nejideálnější nejspíše formou některého ETF zaměřeného na Indii, kterých v boomových letech 2003 – 2007 nevstoupilo na trh zrovna málo. Největšími indickými ETF na americkém trhu jsou WisdomTree India Earnings Fund (NYSEARCA:EPI) a iShares MSCI India ETF (NYSEARCA: INDA), která mají pod správou více než 1 mld. USD a přinesla od začátku roku svým investorům více než 20 %, EPI dokonce 33 %. Samozřejmě jsou na trhu i specificky laděné fondy zaměřené například na různě velké akcie (small – large caps) anebo sektory. S těmi 3000 tituly z indické burzy, spolu se zájmem investorů, si rád vyhraje každý product manager komponující ETF na tento trh.